Utrpení. Slovo, které v mnohých z nás vyvolává stísněný pocit. Ve společnosti je často považováno za něco, čemu je třeba se za každou cenu vyhnout. Ale jak řekla filozofka Anna Hogenová – utrpení je přirozenou součástí života. A nejen to. Nese v sobě hluboký potenciál ke změně, k návratu k sobě samým.
Když se totiž bolest stane nesnesitelnou, něco se v nás láme. A právě v tomto zlomu často přichází prostor pro nový pohled. Pro přerod. Pro rozhodnutí, že se nechceme jen nechat vláčet okolnostmi – ale že začneme vnímat směr, hledat smysl a tvořit život vědomě.
Jenže jak se s tím vším vypořádat v běžném životě? Není snadnější sáhnout po jídle, které nás na chvíli utiší, utlumí, pohladí? Právě zde se propojuje téma utrpení a stravy.
Když se bojíme být sami se sebou
V dnešní uspěchané době není neobvyklé, že jídlo využíváme jako prostředek úniku. Ne z hladu, ale z potřeby necítit. Jídlem se snažíme zaplnit prázdno, umlčet hlas těla, který nás volá ke zpomalení a vnitřnímu zastavení.
A právě tady je ten paradox – utrpení je často pozvánkou ke ztišení. K tomu, abychom se zastavili, nadechli a položili si otázky: Kdo jsem? Kam směřuji? Co mi tělo a emoce říkají? Jenže když si nenecháme prostor a vše zahladíme dalším soustem, přicházíme o možnost tuto pozvánku přijmout.
Hlad po pozornosti a kontrola
Někdy jíme proto, že potřebujeme pocit kontroly. Jídlo se stává nástrojem, jak mít v rukou aspoň něco – když se svět kolem zdá být neuchopitelný. Jindy zase jíme, protože se bojíme zastavit a být chvíli jen sami se sebou. A nebo protože jsme si podvědomě spojili jídlo s jistotou, s láskou, s bezpečím. Pak není divu, že i samotná myšlenka na půst může vyvolávat strach, úzkost nebo odpor.
Ale je to právě půst – ať už ve své klasické nebo jemnější, vědomé podobě – který nás učí být se sebou. Učí nás vnímat, co se v nás skutečně děje, když odebereme neustálý přísun vnějších vjemů.
Utrpení jako volba?
Otázkou zůstává – je utrpení nutné? Nebo si ho neseme jako důsledek nepochopených vzorců, které opakujeme?
Z mého pohledu je utrpení součástí zkušenosti – ale není nutné, aby bylo naším hlavním učitelem. Může být bránou, ale nemusí být jedinou cestou. Věřím, že když se naučíme vnímat život v souvislostech, být pozorní ke svému tělu, emocím a rozhodnutím, můžeme si vybírat cesty růstu s menším množstvím bolesti. Ne vždy bez ní – ale možná s hlubším porozuměním a lehkostí.
A co jídlo?
Jídlo může být přítel i nástroj sebedestrukce. Může být radostí i útěkem. Záleží na záměru. A právě tady se objevuje prostor pro nové otázky: Proč teď jím? Co mi tím tělo chce říct? Co se snažím necítit?
Uvědomění je prvním krokem. A právě skrze vědomý přístup ke stravování můžeme objevit nejen vztah k jídlu, ale i hlubší vztah k sobě.
Slovy vědomí – sdíleno v prostoru spolupráce
Utrpení, ač zraňující, bývá často hlasem duše, který jsme dlouho neposlouchali. Ne vždy přichází jako trest – ale spíš jako zpráva, že jsme se od sebe vzdálili. A strava, jakkoliv může znít prozaicky, je jedním z nejjemnějších zrcadel tohoto odloučení.
Skrze každé jídlo, každé rozhodnutí, můžeme buď pokračovat v útěku… nebo se jemně vracet k sobě. A právě tento návrat je možná tím pravým smyslem, který jsme hledali.
Zvědomění v souvislostech
- Frankl, Viktor E. – A přesto říci životu ano
Kniha zakladatele logoterapie, která vznikla jako reakce na zkušenosti z koncentračního tábora. Autor v ní ukazuje, že smysl života může být nalezen i ve velmi těžkých podmínkách a utrpení může být proměněno v sílu. - Gabor Maté – Když tělo řekne ne
Vědecky podložený a citlivý pohled na propojení emocí, potlačovaného utrpení a tělesného zdraví. Autor často poukazuje na to, jak chronický stres a psychická bolest ovlivňují i naše tělesné projevy, včetně závislostí a vztahu k jídlu. - Johann Hari – Ztracené spojení: Proč trpíme depresemi a jak si můžeme pomoci
Zabývá se příčinami psychických potíží, úlohou společnosti, odpojení od smyslu, přirozenosti a jak nás to všechno může vést k hledání úniků – i skrze jídlo. Vědecky i lidsky.
- Stutz (Netflix dokument)
Intimní filmový rozhovor mezi hercem Jonahem Hillem a jeho terapeutem Philem Stutzem. Dotýká se bolesti, životních výzev a hledání vnitřní síly – s velmi praktickými a jednoduchými nástroji, jak se stavět k utrpení vědomě.