Už se ti někdy stalo, že jsi se na nějakou situaci nebo člověka podívala z jiného úhlu – a najednou všechno začalo dávat jiný smysl? Nešlo o to, že by se realita změnila. Změnilo se tvé vnímání.
Tento princip se krásně popisuje slovem parekaxa – termín, který použil Profesor Petr Staněk pro označení schopnosti měnit úhel pohledu a tím měnit i svou realitu. Dívám se na stejnou věc, ale jinak. A co vidím? Jinou verzi té samé skutečnosti.
Od fyziky ke svobodě
Slovo parekaxa má kořen v řeckém filozofickém myšlení. V antice znamenalo odchýlení od rovné dráhy – u Epikúra šlo o to, že se atomy někdy nevydají přesně danou cestou. Tento odklon – tato náhodná změna směru – otevírala možnost svobody, nepředvídatelnosti a tvořivosti.
Stejně tak v životě. Nemusíme vždy reagovat podle naučených vzorců. Můžeme si dovolit jiný pohled – a tím jinou reakci, nové pochopení, hlubší soucit, jiný příběh.
Jak to souvisí s námi?
Někdy vidíme jen jednu pravdu – svou. Ale pravda může mít mnoho podob. Stačí se podívat z jiného úhlu, v jiném kontextu, v jiném čase. Příklady?
• Dítě, které „zlobí“, může být ve skutečnosti přetížené emocemi.
• Tělo, které si žádá sladké, možná touží po lásce, doteku nebo odpočinku.
• Nezdravé jídlo, které si dáme v kruhu přátel, může někdy vyživit víc než dokonale sestavený salát v osamění.
Parekaxa ve stravě a vědomém životě
V kontextu Stravy podle úrovní vědomí je parekaxa nesmírně důležitá. Pomáhá nám:
• zbavit se černobílého myšlení – co je špatně a co správně,
• vidět souvislosti, které nejsou na první pohled patrné,
• vnímat své tělo a jídlo jako zprávu, ne jako problém.
Jídlo nemusí být jen kalorie. Je to příběh. O nás, o našich emocích, o prostředí, o potřebách. A my se můžeme ptát:
Z jakého úhlu se na to právě dívám? A co kdybych změnila směr?
Měníme svět tím, jak ho vnímáme
Parekaxa není o tom, že budeme relativizovat vše. Je to pozvánka k větší citlivosti, otevřenosti a moudrosti. Někdy totiž stačí změnit úhel pohledu – a otevře se úplně nový svět.
A možná právě to je největší síla vědomého života.
Nesnažit se měnit svět. Ale měnit způsob, jak se na něj díváme.