Emočně-logický kód: Neviditelný filtr, který ovlivňuje naše volby, zdraví i stravu
Každý den se rozhodujeme. Co si obléknout, s kým mluvit, co říct, co sníst. Často si myslíme, že tato rozhodnutí vychází z logiky – že jsou racionální, „naše“. Ale co když je tu ještě něco hlubšího, co rozhoduje za nás dřív, než si to vůbec uvědomíme?
Tím něčím je to, co Profesor Petr Staněk nazývá emočně-logický kód. Vnitřní vzorec, podle kterého vyhodnocujeme svět – a který si často ani neuvědomujeme.
Co je emočně-logický kód?
Emočně-logický kód je vnitřní filtr, který vzniká v dětství a formuje se na základě emocí, zkušeností, výchovy, společenských norem a prostředí, ve kterém žijeme. Nejde jen o logické struktury nebo přesvědčení. Jde o to, jak jsme se cítili – a co jsme si z těch pocitů odnesli jako „pravdu o světě“.
Tento kód ovlivňuje:
• jak vnímáme sami sebe a druhé,
• jak reagujeme na určité situace,
• jak se rozhodujeme v běžném životě,
• a dokonce i to, jak naše tělo zpracovává informace, včetně potravy.
Příklady z běžného života
• Dítě, které bylo často napomínáno za projev emocí, si v dospělosti může nést kód „emocím se nedá věřit“ – a raději je přejídá než prožívá.
• Člověk, který vyrůstal v prostředí plném strachu, se může cítit neustále ohrožený – i když objektivně nebezpečí nehrozí.
• Pokud jsme byli často chváleni za „snědený celý talíř“, můžeme i v dospělosti jíst, i když nemáme hlad – jen abychom měli pocit, že jsme dostateční.
Tento vnitřní kód působí nevědomě, ale silně. Je jako operační systém, který běží na pozadí – a dokud ho nepochopíme, těžko ho změníme.
Strava jako zrcadlo vnitřního nastavení
Z pohledu vědomé stravy je emočně-logický kód naprosto zásadní. Nejde jen o to, co jíme, ale proč a jak.
• Jíme ve stresu? Tělo reaguje jinak než v klidu.
• Jíme z hladu, nebo abychom otupili bolest, osamění, vinu, stud?
• Považujeme jídlo za hřích, radost, trest nebo výživu?
Tělo potravinu nejen přijímá, ale vyhodnocuje ji – i skrze naše vnímání a emoce. A podle toho se spouští různé biochemické reakce. Jinými slovy – vědomí, s jakým jíme, mění i to, jak jídlo působí.
Co říká věda?
Téma emočně-logického kódu silně souzní s poznatky moderní vědy – například s teoriemi Bruce Liptona a Gregga Bradena.
Bruce Lipton, autor konceptu epigenetiky, ukazuje, že naše geny nejsou pevně dané. Rozhoduje o nich prostředí – a tím prostředím není jen vzduch, voda a potrava, ale také emoce, víra a vnímání.
Jinými slovy – naše přesvědčení a emoční stav přímo ovlivňují, jak se chovají naše buňky, jak funguje naše imunita, trávení, i procesy stárnutí.
Gregg Braden zase upozorňuje na sílu koherence srdce – tedy stavu, kdy naše myšlení, cítění a tělesné rytmy jsou sladěné. Tento stav podporují emoce jako vděčnost, soucit, klid. A právě v tomto stavu se tělo dostává do režimu léčení, regenerace a rovnováhy. ( Global Coherence)
Co z toho plyne?
To, co si myslíme a co cítíme, je pro tělo reálné.
A podle toho se chová.
Lze kód změnit?
Ano – a právě tady začíná skutečné sebepoznání a svoboda.
Když začneme sledovat své reakce, ptát se „Proč na tohle reaguju tak silně?“ nebo „Odkud tenhle pocit pochází?“, začneme odhalovat vrstvy svého emočně-logického kódu.
A pak ho můžeme přepsat. (Pro přepis vzorců v podvědomí doporučuji práci Bruce Liptona)
Ne ze dne na den. Ale můžeme změnu podpořit vědomým přístupem:
• vědomým jídlem,
• dechem,
• meditací,
• jemností k sobě,
• a také změnou úhlu pohledu (parekaxa).
Naše vnitřní programy nejsou vězení. Jsou začátkem.
Možná jsme se celý život řídili něčím, co vzniklo v dětství. Ale to neznamená, že to musí pokračovat.
Když pochopíme, že máme v sobě emočně-logický kód, začneme svět vnímat jinak. A tím se změní i to, jak vnímáme sami sebe, své tělo a každodenní volby.
A právě tehdy se stáváme tím, čím skutečně jsme:
Sobě průvodcem.
Tip na zamyšlení:
Zkuste se dnes při jídle zastavit a položit si otázku:
Jím, protože mám hlad? Nebo protože něco cítím?
A co mi tělo odpoví?