O zrcadlení, informacích a vědomém pohledu na svět
Už dávno je pro mě strava něčím víc než jen palivem pro tělo. Čím dál víc vnímám, že to, co jíme, není jen o kaloriích nebo živinách, ale o informacích, které vstupují do našeho systému – a ten je vyhodnocuje nejen fyzicky, ale i mentálně a emocionálně. A právě to mě přivádí k otázkám, které překračují běžný rámec stravování. Možná vás překvapí, kam až může sahat.
Poslouchala jsem nedávno rozhovor s Profesorem Petrem Staňkem a některé jeho myšlenky ve mně silně rezonovaly. ( Této inspiraci je věnována série článků na tomto blogu). Mluvil v podstatě o zákonu zrcadlení – o tom, že to, jak smýšlíme a jednáme, se odráží ve světě kolem nás. A nejen to. Poukazoval na to, jak se moderní věda často zaměřuje pouze na jednotlivosti a ignoruje celek. Výsledkem jsou doporučení a směry (např. v politice nebo výživě), které podporují ideologii, ale ne vždy skutečné porozumění.
Zato holistický přístup nám umožňuje nahlížet na svět jako na propojený organismus. Teprve když známe příčinu, můžeme něco skutečně uzdravit – jinak se nám problémy jen vracejí v jiných formách. Přizpůsobení se změnám, porozumění cyklům přírody, pozorování historie Země i jejích klimatických výkyvů – to všechno jsou součásti opravdového poznání.
A teď zpět ke stravě. Strava je také jazyk. Je to přenos informace o tom, jaký svět chceme budovat. Potraviny nesou otisk prostředí, kde vznikly – jejich kvalita, energie, způsob pěstování či zpracování, ale i záměr, se kterým je konzumujeme. To vše tělo vnímá.
Denně přijímáme obrovské množství podnětů a informací. Jak je tělo třídí? Podle emočně-logického kódu, který je odrazem společnosti, ve které žijeme. A ta často staví na hodnotách jako jsou peníze, moc, kontrola. Ztrácíme přirozený kontakt s přírodou, přehlušujeme vnitřní signály umělými látkami, ultra-zpracovanými potravinami, přebytkem všeho. A přitom… náš organismus je stvořen k mnohem vyšším možnostem, než si připouštíme. Kde jsou hranice našeho potenciálu? ( Potenciál lidského těla)
Petr Staněk zmínil i pojem parekaxa – změna úhlu pohledu. Podívám se na věc z jiného směru a najednou vidím jinou verzi té samé reality. Stejný talíř jídla může být jednou bezduché naplnění břicha a jindy rituál, který spojuje, léčí nebo probouzí. Záleží, jak se díváme, s jakým záměrem jíme. Jde o výživu? Útěchu? Společnost? Vděčnost? Růst?
A tady se to všechno propojuje. Protože uvažování o propojenosti nám dává svobodu. Pomáhá nám pochopit příčiny. A pochopení přináší možnost změny. Náš svět – naše tělo, prostředí, planeta – zrcadlí naše nastavení. A my si můžeme zvolit jinou cestu.
Možná je právě vědomý přístup ke stravě jedním z nejsnazších a zároveň nejsilnějších nástrojů, jak začít měnit i další oblasti života. Nejen co jím. Ale proč, jak, s kým a jak se u toho cítím.
Tisíc otázek? Ano. A tisíckrát ano.
Protože právě tyto otázky jsou začátkem cesty.
A protože ty jsi Sobě průvodcem.
V rozhovoru, který jsem si mohla poslechnout díky Zákonům Bohatství (Tomáš Lukavec), mě zaujala také támata jako Japonská lesní medicína – Shinrin-yoku (森林浴), či Morální protokoly společnosti: Jaké hodnoty řídí náš svět – a nás samotné?